O čem to bude
Depresivní čtení, které snad bude terapeutické.
Jak dlouho trvá, než se máma vzpamatuje z porodu mrtvě narozeného syna? Devět měsíců? Do roka a do dne? Nikdy?
Nebude to chronologicky, nebude to správně česky. Stále jsem se nebyla schopna naučit předpony pře/pro, mně/mě a shodu podmětu s přísudkem. Nevím, kde mají být čárky. Ale vím, kde by teď měl být Remy.
Disclaimer: Těhotné, nečtěte to. Najděte si nějaké hezké porodní příběhy, pohlaďte si bříško a řekněte miminku, že ho milujete.
Nejnovější záznam
- Středa, 15.6.2022
Středa, dva měsíce poté a kruh se uzavírá.
Jedu na Bulovku pro finální výsledky pitvy. Potřetí jako netěhotná. Potřetí a naposled. Na lavičce před vchodem na gynekologicko-porodnické oddělení je hrdé reklamní sdělení: “V roce 2021 jsme na svět přivítali 2371 spokojených miminek.” Až to budou aktualizovat pro rok 2022, Remy v těch počtech započítaný nebude. Ale pořád doufám, že spokojený je. Jen někde jinde.
První záznam
Máme syna. Akorát nežije.
Doteď mi hlavou vířilo milion perfektně zformulovaných myšlenek, ale jakmile jsem otevřela poznámkový blok, jsou pryč. Mám začít na začátku, nebo na konci?
Je to asi jedno. Na tom, že jsem máma 3 dětí, ze kterých se vzduchu do plic nadechlo jen jedno z nich, to nic nezmění.